Honza Micka: Říkali, že mám pít s mírou. A Míra je fajn!

V úterý se postaví na start své první disciplíny Mistrovství světa na krátkém bazénu v čínském Chang-čou. Plavec Jan Micka (23) bude chtít na 400 m volně atakovat český rekord. A co ještě má v plánu?

 

S čím jsi sem přijel?

Rád bych zde zaplaval české rekordy. O to jde, posunout hranice. A to ať na 400 m, kde bych rád zaplaval pod 3:40 a 1500 m pod 14:24. Ale uvidíme. I kdybych to posunul o půl vteřiny, i za to budu rád. A umístění, jestli budu desátý či jinak, o to tolik nejde. Důležitý je ten čas.

 

 

Udělal jsi v přípravě nějakou změnu, která by tě mohla posunout dál?

Jedinou novinkou je, že jsem začal od léta běhat. Teda upřímně, pak mi to delší dobu nevyšlo, ale teď už to bylo znovu pravidelné. S kondičním trenérem Marcelem Roztočilem pravidelně cvičím a ve vodě mám pořád těžké tréninky, tam změna není žádná. Zkrátka makat, makat a makat... A zhubl jsem, za což je trenérka ráda. Nejdřív jsem se díky tomu cítil slabý, teď už je to fajn.

 

Mluvíš o těžkém tréninku. Prozradíš, co to v tvém případě je?

Třeba pět devítistovek. Říkali jsme trenérce, že tréninky jsou stereotypní, jestli by to nešlo změnit. Takže místo toho jedeme pět osmistovek a v tvrdším intervalu (směje se).

 

 

Zvládáš u dlouhých tréninků nad něčím přemýšlet?

Na techniku moc nemyslím. Spíš na to, kolik mi zbývá do konce tréninku. Motivuju se tím, že už jen čtyřicet minut než to skončí... Snažím se si to přehodit do pozitivního myšlení, například Už jen pětkrát a ne Mám teprve dvě... Když si začnu broukat nějakou písničku, tak zase zapomenu počítat bazény. S čímž mám celkově problém. Ale trenérka nám ukazuje poslední stovku, takže tím vím, kdy je konec. Když jedu těžké série a mám toho plné zuby, ona chodí podél bazénu se mnou, abych tam nekroužil sám.

 

Máš oblíbenou sérii?

Je to ta, kterou jsem dřív nenáviděl. V roce 2014 jsme měli výbornou tréninkovou skupinu, kdy nás bylo šest vytrvalců a fakt jsme hodně dobře makali. Pak se to nějak zvrtlo a stálo to za prd... Ale tehdy jsem půl roku nemohl trénovat a měl jen dva týdny na to, abych splnil limit na Evropu. Ten jsem s odřenýma ušima dal. Čekaly mě pak dva měsíce přípravy, kdy jsme jezdili třikrát týdně 2x (500, 400, 300, 200, 100). První sérii na 80 procent, druhou ještě rychleji... Tehdy mi pomohla, takže kdykoli ji mám plavat, vzpomenu si...

 

Proč se skupiny často rozpadají?

Lidi spolu tráví fakt hodně času, proto si pak začínají zákonitě lézt na nervy...

 

 

Trénoval jsi v Itálii. Je těžké se dostat do ciziny?

Není. Stačí se nebát se zeptat. A mít peníze.

 

Ty se shánějí jak?

Špatně.

 

Kolik máš tréninků ve vodě a kolik na suchu?

Ve vodě deset, suchá čtyři. Ale to je ten optimální týden, kdy nemáme závody.

 

Co tě povzbudí v tom, abys i unavený na trénink šel?

Představa nadávek od trenérky (směje se). Máme tam dobrou partu kluků, takže když toho mám plný brejle, je super, že tam mlaďasové jsou. Je s nimi sranda, že všeho mají legraci, takže se uvolním a je to v pohodě.

 

Jakou máš regeneraci?

Kromě spaní a jídla, taky ještě jídlo a spaní... Masáže pravidelně dvakrát týdně a fyzioterapie, když mi něco je.

 

 

Myslíš na něco na startovním bloku?

Když jsem na závodě, tak na to, abych nepřepálil začátek. Když jsem v tréninku, tak na to, abych skočil tak, aby mi nenateklo do brejlí.

 

Co si pouštíš za hudbu před závodem?

I před tréninkem si hraju - je jedno co, hlavně, aby to bylo rytmické a aby to mělo tempo. Nejlepší jsou písničky, které se stupňujou, začnou pomalu a zrychlujou. Třeba od Lucie, Balada o kocourovi a bylině. Hodí se to k mému tempu, to, jak chci plavat. Což mi mimochodem poradil před mnoha lety Martin Břenda (pozn. trenér, masér, kamarád). Buď jak kamion, ze začátku jeď pomalu, ve třetině tratě jsi nejrychlejší a snažíš se to udržet, či ještě zrychlit. Teorie je to jednoduchá, v praxi to tak snadné není.

 

Máš předzávodní rituály?

Měl jsem, ale ty zveřejňovat nebudu... Ale mám třeba stejné rozplavání 2 až 2,5 kilometru. Skočím, dám si kilák libovolně, 2 až 5 stovek polohově, 100 volně, 50 paže + 50 nohy, posledních 400 metrů pak techniku. Vylezu. Tohle rozplavání musím udělat alespoň hodinu, hodinu a půl před startem. Pak hodinu až 45 minut odpočívám na suchu. Půl hodiny před startem jdu znova do vody, dám 400 metrů v tempu. Potom už převléknu do závodních plavek a jdu na start.

 

           Honza (vlevo) a jeho soupeř na dlouhé tratě Henrik Christiansen

 

Necítíš se neustálým pohybem od stěny ke stěně, tak trochu, vymletej?

Myslím si, že každý sportovec, je tak trochu vymletej. Pokud chceš něco dokázat, je potřeba se soustředit na tu jednu věc a ty ostatní jdou tak trochu kolem. Už jako malej jsem si ale řekl, že si ale nesmím plavání k tělu připustit tak moc, jinak to bude stát za prd. Takže jediný limity, co mě opravdu zajímají, jsou ty na olympiádu...

 

Odkdy plaveš?

Tak od 8, 9 let. Takže tak 15 let.

 

Piješ?

Říkali mi, že mám pít s mírou. Tak vždycky, když přijedu na chatu, jdu za sousedem Mírou a dáme pár kousků. On, ale na rozdíl ode mne, je jich schopný dát dvacet, jít spát ve 3 a v 7 už být na nohou pilný jako včelka...

 

 

(bk)

foto: Honzův instagram, filipfotograf.cz