Formu jsem si přibalil do kufru

11.12.2019 Blog

Blanka Kubíčková

Znakař Tomáš Franta (21) na evropském šampionátu v krátkém bazénu v Glasgow vylepšil 3 x český rekord a 3 x zavěsil umístění do 16. místa. Exploze prý, jak má být. 

Přijel jste na ME s fazonou. Kde se vzala?
Nezapomněl jsem si jí přibalit do kufru... Krátký bazén mi vyhovuje a forma byla načasovaná dobře, cítil jsem se odpočatě a plný sil.

Co se povedlo v přípravě?
Zařadili jsme do začátku sezóny série plavané hodně nohama a přišlo mi, že mě momentálně nohy dokázaly podržet víc než v předchozích letech.

Změnil jste letos něco?
Žádná radikální změna nenastala, možná jen suchou přípravu jsem zintenzivnil. 

Pomohla konkurence i ostatní věci?
Rozhodně. Vysoká konkurence je vždy dobrá, člověk se víc vyhecuje k lepším výkonům. Znak šel celkově hodně dopředu a je čím víc těžší se dostat, popřípadě udržet, mezi nejlepšími. Podpora z domova také stojí za mými výkony, ať už je to rodina, která mi na dálku drží palce a stará se o veškerý servis okolo. Nebo přítelkyně, která mě také podporuje, ale je i trochu mentální trenérem, jelikož studuje psychologii, a tak si na mne testuje různé psychologické metody… Ne, dělám si srandu, stojí při mně a snaží se mi být oporou. A svůj díl odvedl i tým, který pokaždé seděl na tribuně a podporoval mě při každém startu, za což děkuji, protože je motivující, když slyšíte před startem skandovat vaše jméno - dodá vám to důvěru.

Když se nedaří, co vám pomáhá pokračovat dál?
Na chvilku potřebuju vypnout. To znamená pár dní nechodit do vody, odpočinout si po psychické i fyzické stránce, protože nemám vůbec chuť vidět bazén. Urovnám si trochu myšlenky a po dvou dnech se mi vrátí chuť a můžu zase pokračovat. 

A pokud je to na závodech?
Tak záleží, na jakých závodech to je. Když pro mě nejsou zas až tak důležité, tak jen mávnu rukou a jedu dál. Pokud se mi ale nedaří na vrcholné akci, tak je to horší a neúspěch snáším daleko hůř. Třeba teď jsem byl opravdu zklamaný ze semifinále na 100 znak, věděl jsem, že mám na lepší čas a na postup do finále. Večer jsem si vlezl do vany, pustil písničky a dal si něco dobrého. Tohle mi většinou pomáhá hlavně na psychiku.

Kde hledáte motivaci?
Motivaci mám jasně určenou a jdu si za svým cílem a to mě žene dopředu.

Je pro vás důležité trénovat s někým ve skupině?
Ano, třeba se Simonou Kubovou to bude asi osm let, co jsme ve stejné tréninkové skupině. A přestože je plavání individuální sport, tak je potřeba mít k sobě kolektiv, skupinu lidí, kteří mají stejný cíl a sen a to pak žene celou skupinu kupředu. Navíc, když v tréninku potíme krev, tak víme, že v tom nejsme sami a že ostatní ji potí stejně.

Kdyby vám bylo o 10 let méně, co byste udělal jinak?
Okamžitě bych změnil sport! Samozřejmě žertuji. V 11 jsem chtěl být nejlepší ve všech způsobech, teda kromě prsou (směje se). Takže jsem hlavní série v tréniku plaval podle toho, jak jsem se zrovna vyspal, nebo jak se mi chtělo. Holt někdy jsem plaval hodně motýlka, pak kraula a někdy zase znak. Na jednu stranu možná dobře, že jsem trochu víc komplexní a neplavu výhradně jen jeden styl, ale neutopím se na břiše. Zase ale kdybych se soustředil už tehdy hlavně na znak, tak bych byl možná někde jinde. To jsou ale jen domněnky...

Co jste v tréninku objevil až teď a je škoda, že jste to nevěděl dřív?
Vlnění. To se teď stalo alfou a omegou při znaku a kdo nevlní, tak je velmi obtížné se dostat mezi špičku. Poslední dva roky jsem na tom musel hodně dřít. Dost jsem totiž ztrácel oproti ostatním právě na vlnění a teď jsem se konečně dostal na jejich úroveň. Ale trvalo to dlouho a místo toho jsem se mohl soustředit na jiné chyby.

Ty vaše zkřížené ruce jsou jako u Masláka návleky na předloktí. Proč Explosion?
Přišel jsem s tím, když jsem to viděl u juniorů z USA na MSJ a strašně se mi to zalíbilo. Před každým startem na sebe křičeli „explosion“ a zkřížili ruce. Po nějaké době jsem vyzkoušel nakopávač jménem explosin, což je podobné svým názvem a začali jsme si dělat srandu z toho, že se zkřížením rukou aktivuje. Nějak se to uchytilo v klubu a teď je to náš takový znak.

Co vás teď čeká a na co se teď budete připravovat?
Čeká mě Mistrovství České republiky v Plzni, a pak začíná olympijská sezóna, kde se budu pokoušet splnit limit do Tokia, který ještě nemám.

Foto: zdroj České plavání 

Tomáš Franta: Trénink bez ploutví je jako svíčková bez knedlíků



Přihlásit sa

Chcem obnoviť zabudnuté heslo.

Som tu prvý krát a chcem sa zaregistrovať.

Vyhledávání